Plazma bylo jako tzv. čtvrté skupenství hmoty objeveno Williemem Crookesem již v roce 1879, ale pojmenováno Irvingem Langmuirem až v roce 1928. Sestává z částečně až úplně ionizovaných atomů a z nich odštěpených volných elektronů, vykazujících tzv. kolektivní chování. Plazma tvoří značnou část vesmíru, neboť jsou z něj „postaveny“ hvězdy včetně Slunce; na Zemi se pak vyskytuje pouze uměle např. v tokamacích. Toto plazma se nazývá vysokoteplotní, jeho teplota dosahuje řádově miliony kelvinů a částice v něm obsažené se jsou v termodynamické rovnováze. Naproti tomu existuje tzv. nízkoteplotní plazma, které může být termální, např. v blescích nebo netermální sestávající z vysoce energetických elektronů a nízkoenergetických iontů. Ionty i elektrony jsou ovšem vysoce reaktivní a jejich interakcí s okolím, typicky s plynem ale i s kapalinami. Proto v plazmatu dochází k řadě neobvyklých chemických reakcí a tvorbě řady vysoce reaktivních částic povahy iontů, radikálů a částic s neobvyklou elektronovou konfigurací.
Předmět Fyzika plazmatu uvede do problematiky jak vysokoteplotního tak i nízkoteplotního plazmatu, jeho generace, probíhajících dějů jako pohyb nabitých částic v elektrických a magnetických polích. Řekneme si, kde ve Vesmíru a na Zemi se plazma nachází a jak jej můžeme detekovat a diagnostikovat. Dále se zaměříme na aplikaci nízkoteplotního plazmatu na našem ústavu a jeho možné aplikace v mikrobiologii, potravinářství a medicíně. Ke konci se zmíníme i o numerickém modelování plazmatu a vybraných numerických metodách.